Něco z historie masáží

💆🏽‍♀️Už v dávných kulturách, ve starém Egyptě, v Indii a Číně, v antickém Řecku a Římě byl vědomý dotek součástí péče o tělo, nástrojem úlevy od bolesti, zklidnění, regenerace i očisty. Staré lékařské texty, například egyptský Ebersův papyrus, nebo čínský Kánon Nei-ťing, zmiňují techniky práce s tělem a vědomým tlakem na určité body jako běžnou součást léčby.

💆🏽‍♀️Řekové jako Hippokratés nebo jeho učitel Herodikos považovali dotek a masáž za klíčovou součást zdravého života. Věřili, že dotyk napomáhá toku tělesných šťáv, posiluje svaly i imunitu, uvolňuje napětí a zklidňuje mysl.

💆🏻‍♀️V Římě dotyková péče pronikla i do každodenní hygieny a lázeňství, masáže se zde staly běžnou součástí regenerace i sportovní přípravy.🧖🏼‍♀️

💆‍♀️v 19. století se na Západě obnovil systematický zájem o léčebné účinky dotyku. Nejvíce k tomu přispěl Švéd Per Henrik Ling, jehož metoda byla základem moderní sportovní masáže. Ve 20. století se dotyk rozšířil i do oblasti psychoterapie, relaxace a psychosomatické péče.

Historická fakta v tomto textu vycházejí z odborné publikace: KOUBEK, Václav. Teorie a praxe masáže. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980.